Vindimas and Peneda mountains

September was not a sad month reminding us of the summer long gone (ok, a little), but it was also the month of vindimas, collection of wine. And who doesn’t enjoy a glass from now and then? North of Portugal is home of vinho verde, translated as “green” or “young” wine. It can be both branco (white) or tinto (red), though you are ought to always answer cheio (full) when asked which one you would like to drink:)

//CZ// Září nebyl jen měsíc občasných dní babího léta a přicházející deprese z blížící se zimy, ale především měsíc vinobraní. A kdo si čas od času rád nedá skleničku dobrého vína? Sever Portugalska je domovem vinho verde, tzn. zeleného nebo mladého vína. Může být jak bílé (branco), tak i červené (tinto), i když správnou odpovědí na to, jaké si dáte, je “cheio” (plné) 🙂

   

What can I tell you – 35 Portuguese and me, 9000 kilograms of grapes and one tractor will have to speak for themselves. What I enjoyed was seeing how the neighbours and friends help each other out selflessly, and how the host aka wine yard owner invites them for a proper mountain style feast. Overall it was an enriching experience – some new vocabulary, some fresh town gossip and losing around 20% of my hearing. After all, the wine must be enjoyed while collected, doesn’t it? 🙂

//CZ// Co vám budu vykladát. 35 portugalců, já, jeden traktor a 9000 kilo hroznů musí mluvit za vše. Bylo neuvěřitelně milé sledovat, jak sousedi přijdou na vinobraní pomáhat jen tak, z přátelsví, a jak je za to host a majitel vinice v jednom pohostí jako na královské hostině. Padla spousta nových portugalských slovíček, místních drbů, a taky jsem díky jedné zkukově výraznější sousedce přišla skoro o sluch. Víno se konec konců musí chutnat už při svěru nového, což?:)

   

 

With wine yards and lost villages with houses made of stone the mountains in the north are just spectacular. And I am not sure, if it was because it was a working day or because people there just do not enjoying hiking as much as Czechs, but I was astonished by seeing only 1 couple and guided group of hikers along the breathtaking crossing of the Peneda mountain. The best start of the yellow and red hike is on the bus parking lot about a kilometre before arriving to the Nossa Senhora da Peneda church. The start is going to warm you up and you will stay that way for a while cause you need to climb around 400 meters of elevation. Bring a hat, there are no trees around and those few that used to be are long dry though they still remain charming remnants of the days before. As you are crossing the mountain across the crest, a view on a remote village on the hill opens up like in a fairy tale, though the only sounds that get carried through the rocks are moaning of cows and barking of dogs.

//CZ// Když vyjedete směrem do hor, pomalu upouštíte vinice a vesničky s domky z kamene a zdobenými kostelíky, které vypadají, jako kdyby je někdo zakonzervoval v čase. Pomalu se před vámi rozprostřou kýčovité výhledy na kopce lemované větrnými turbínami, které překvapivě výhled neruší, spíš pěkně doplňují, až se před vámi rozprostře večně zelený národní park Peneda Geres. Vyjeli jsme si sem na menší trek přes pohoří Peneda, který vede po červeno-žluté značce a zabere okole 4 hodin. Ideální start je z parkoviště pro autobusy asi kilometr před příjezdem k kostelu Nossa Senhora da Peneda. Začíná strmým stoupáním a zima vám určitě jen tak nebude – je potřeba překonat převýšení 400 metrů. Když se konečně cesta narovná, čeká vás příjemná cesta přes hřebenovku, na jejímž konci uvidíte v horách ztracenou vesničku, ve které se zdá být jedinou aktivitou štěkot psů a bučení krav.

After that the track turns back through the mountain, for the first time you are descending, a welcoming feeling, but not forever. What seems like a fata morgana at first turns out to be a lake as you descend closer to it, somehow increasing the pace to reach it quicker, almost like it should disappear before you make it.

//CZ// Pak se cesta začne stačet na zpět, a čeká na vás stejně tak dlouhé klesání. Jako fata morgana se vdálce zablýská ukryté jezero, které vypadá, jako by snad mělo zachvílo zmizet, když neudržíte pohled, a zamrkáte.

When arriving at the shore, we realised we were only visitors, as one side of the lake was ruled by a herd of cows, that were casually hanging around for a drink, while the other was guarded by a herd of wild horses, some of them rolling on their backs, probably to celebrate a nice sunny afternoon. Last piece of the track is a steep descend that will make you bless the idea of not walking the track the opposite way (which you can). Finally, the magnificent church opened up before our eyes, a pilgrimage sanctuary under the mountain finished in 1875 with incredible stairwell with statues representing faith, charity, hope and glory.

//CZ// Když jsme došli až k němu, uvědomili jsme si, že jsme jen na návštěvě, jedné straně totiž vládlo stádo divokých koní, a druhé stádlo krav, které vypadala jako dva gangy, které však sdílejí zdroj vody mírumilovně:) Poslední kousek trasy je pak strmé klesání, u kterého zbývá už jen děkovat všem svatým, že touto cestou jdete dolů, a ne naopak. Jako třešnička se před vámi dole rozprostře poutní kostel z roku 1875 s epickým schodištěm, ze kterého na vás vzhlíží víra, dobročinnost, naděje a sláva.

Tak sláva nazdar výletu:)

 

Marketa Vindimas and Peneda mountains

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *