Brňák v Praze

Krásný den:)

Už je tomu téměř dva měsíce, co se blog přesunul do hlavního města. A jak se zarytému Brňákovi, který celý život tvrdil, že “Do Prahy teda nééé” žije v matičce vlasti a co je vlastně na všech těch všech urban legends pravdy, aneb historky posledních dní:

• Letím z práce na metro, abych stihla sraz, a vtom se mi do cesty začnou plést turisti a baťůžkáři. Proč jdou uprostřed a najednou se z ničeho nic zastaví a já, která mám pěkně našlápnuto, je téměř obejmu? /ne radostí/ Proč zavazí na jezdících schodech? Flashback mých příjezdů do Prahy jako turisty: Panebože ty schody jsou tak prudké, musím na ně hlavně skočit rychle, ať sebou nefláknu, a taky jsem v hlavním městě, tak si musím držet kabelku, páč tady se děsně krade, no a kam já to vlastně jedu, kdo si to má zapamatovat, všechny ty zastávky…a ti lidi, jak se derou tím metrem rychle, a po schodech dokonce běží, to v Praze nikdo neumí relaxovat?

• Zděšené pohledy, když na ulici vykřikuju „Tak já du na šalinu“ . Po 28mi letech mám v peněžence lítačku místo šalinkarty. Ještě, že jsem to uhlídala a na dopravním podniku to nepopletla.

• Neveřícný pohled paní v Ikea, když si objednávám sedačku. A vy určitě bydlíte v Praze? Tsss, já přece nemám žádný přízvuk!!

• Na Moravě jsou milejší lidi. No tak to nevím, děcka, odkud z Moravy jste, ale tvrdit například, že v Brně žijí jenom milí lidé, je trošku overstatement. Moje zkušenost není dlouhodobá, ale především ve službách jsou na mě lidi v Praze velice milí, to stejné sousedi, paní na poště (až na jednu protivnou), dokonce i za kasou v Lídlu se usmívají a přejí pěkný den. Stejně tak tu člověk potká lidi protivné, ale vetší procento jich tedy rozhodně není.

• Občas /často/ se zastavím a uvědomím si, jak je tu krásně. Řeka protékající městem je prostě boží. Vínko na Náplavce, loďka přes Vltavu v rámci dopravního systému /nejvíc boží/,  krásné historické domy se zdobenými fasádami, kostely, muzea, divadla.. Chodím po ulicích jak Alenka v Říši Divů a říkám si, proč tolik lidí paří Pokémony, když je kolem nás tolik krásy. Stačí zvednou hlavu:)

  Nasávám krásy Prahy, ale v práci popíjím kafe s hrnku s obrovským nápisem Brno. Nechala jsem tam totiž rodinu, mé nejlepší kamarády, a bude to vždycky místo, kterému říkám domov. Teď ale nastal čas nového dobrodružství, a bez předsudků!

Pokračování přístě:)