2018 is coming to an end and I can’t help but reflect on how fulfilling, crazy and interesting it has been.
Getting married to the single most amazing person in this multiverse (SMAPITM), moving to a new house and building a first proper home, arguing in Ikea and arguing out of Ikea, seeing my beautiful best friend getting married too, travelling to Portugal, drinking wine in Ribeira with friends and watching a joining of something special, drinking wine in a garage with Portuguese grandpas with Moravian girlfriends and being drunk at 10 am because holidays, combating sickness and pains that my condition brings, signing up for a creative writing course and discovering passion for words and finding my voice, riding on dusty roads of Tuscan countryside, seeing Florence and the work art of all the Ninja Turtle name carriers, watching a surreal pink sunset with my husband on the walls of Montepulciano.
Walking through the colourful forests of Czech Switzerland, warming up by the cracking fire, grilling under the stars covered in blankets, seeing hoard of two dozen wild deer running just few meters from us, riding a motorcycle in 2757 metres, riding in sun, hail, and in 8 hours of storm, but never stop loving the SMAPITM despite finally understanding what cold to the bones mean. Seeing theatre plays, seeing my friends, baking Christmas cookies and playing Secret Santa because of our real life Friends neighbours, snuggling with cat that forever smells like freshly washed laundry and sneezing from all the hair it manages to produce. Enjoying every bit of the unexpected, of the perfectly imperfect, sometimes being happy and sometimes sad, my heart is full as I type these words, as there is nothing more precious than realization of that there is so much to be grateful for.
Thank you, thank you, THANK YOU! <3
//CZ// Rok 2018 se blíží ke konci, a nemohla jsem jinak, než ho zreflektovat slovy, protože byl krásný, naplňující, stresující, obohacující, jedinečný, a rozhodně, rozhodně nezapomenutelný…
Svatba s tou nejvíc úžasnou a jedinečnou osobou v tomhle multiversu, stěhování se do nového bydlení a pocity prvního opravdového domova, hádky v Ikea a hádky mimo ní, pohled na moji nejlepší kamarádku v étericky vílích šatech, kterak říká ano svému milému, cesta do Portugalska, popíjení vína u řeky Douro v centru Porta se sluncem a slzami v očích sledovajíc spojení nečeho krásného, popíjení vína v garáži v portugalské vesnici s místníma dědečkama a kamarádkama z Moravy, opilost v 10 dopoledne, protože dovolená, boj s nemocí a bolestmi, zapsání se na kurz kreativního psaní, znovuobjevení lásky pro slova a nalezení svého hlasu, brázdění zaprášených toskánských cest v pidi autě, procházení se po kouzelné Florencii a Ufizzi galerii s obrazy všech jmenovců želv Ninja, sledování až nereálného růžového západu slunce z kamenných hradeb Montepulciana.
Procházení se ve vrtsvách barevného listí lesy Českého Švýcarska, a následné zahřívání se u praskajícího ohně, grilování pod hvězdami zabalení pod dekami, sledování běžícího stáda divokých jelenů z pár metrů, cesta na motorce ve výšce 2757m, jízda za slunce, za krupobití, a 8 hodin jízdy v bouřce, kdy pochopíte, co znamená promoknout a promrznout až na kost, a třesete se jako osika několik hodin (ale nerozvedete se:). Chození do divadel, setkávání se s kamarády, posezení a Secret Santa s vašimi sousedy, protože máte to neuvěřitelné štěstí, že žijete jako v epizodě Přátel. Tulení se s čtyřmi kily hebké lásky, která vrní a zahřívá vás, a vy pak celý den kýcháte a válečkujete si všechno tmavé oblečení, i když to stejně k ničemu není, protože chlupy téhle bílé koule, co voní jako čerstvě vyprané prádlo, mají v sobě určitě geneticky zakódované lepidlo. Užívání si každého dne, neočekávaného i plánovaného, perfektně nedokonalého, moje srdce je po okraj plné, když ťukám tyhle slova do klávesnice. Protože není nic krásnějšího, než si uvědomit, že člověk má toho tolik, za co může být vděčný.
To je krasne 🙂 🙂 🙂